Skrýt nabídku

Navigační cesta

Titulní strana > Ekoznačení > Ekologicky šetrné výrobky > Jak ekoznačení funguje

Jak ekoznačení funguje

Účel ekoznačení
Národní program ekoznačení v České republice
Program ekoznačení Evropské Unie
Mezinárodní spolupráce

Pro přiblížení, jak udělování ekoznaček funguje, je užitečné podívat se do historie, jak a proč vlastně ekoznačení vzniklo.

Praxe marketingově označovat výrobek, jež poškozuje životní prostředí méně než jiné výrobky ve stejné kategorii, začala být populární na přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy se zvedla vlna veřejného zájmu o stav životního prostředí. Mezi spotřebiteli měly takto označené výrobky úspěch. Úměrně tomu se však začal zvyšovat počet výrobků, jež firmy vydávaly za ekologicky šetrnější, aniž by s nimi bylo nějaké skutečné snížení negativního dopadu na životní prostředí spojeno. Proto vznikla potřeba zavést důvěryhodný způsob označování produktů, který díky nezávislé kontrole třetí stranou zajistí, že označené produkty ekologicky šetrnější prokazatelně jsou, a to v celém jejich životním cyklu (od těžby surovin přes výrobu a použití výrobku až po jeho konečné odstranění v podobě odpadu).

První certifikační program ekoznačení byl zahájen ve Spolkové republice Německo v roce 1978 s ekoznačkou Modrý anděl. Jeho rychlé rozšíření a úspěch vedly k založení dalších programů – v Kanadě, Japonsku, USA, Skandinávských zemích, na Novém Zélandu a v jiných zemích. Informace o dalších najdete např. na webu Global Ecolabelling Network nebo na stránkách Ecolabel Index.

V roce 1992 byl založen Systém ekoznačení Evropské unie. Stalo se tak na základě Nařízení Rady Evropského hospodářského společenství č. 880/92 z 23. března 1992. V České republice byl systém ekoznačení zaveden z iniciativy ministra životního prostředí a ministra průmyslu a obchodu. Souhlas vlády k jeho realizaci byl dán Vládním usnesením č. 159 ze dne 7. dubna 1993. Na základě tohoto usnesení byl 14. dubna 1994 vyhlášen Národní program označování výrobků ochrannou známkou Ekologicky šetrný výrobek (dnes Národní program označování ekologicky šetrných výrobků a služeb). V roce 2004 se vstupem České republiky do Evropské unie se součástí programu stalo i udělování Ekoznačky EU (známé též jako Květina/The Flower).


  • Spolehlivě označuje produkty s nižším negativním dopadem na životní prostředí v celém jejich životním cyklu a v podobě ekoznačky tak poskytuje nástroj k jejich marketingu (u výrobců/prodejců) a snadnější orientaci při nakupování (u spotřebitelů).
  • Díky své dobrovolnosti programy ekoznačení nevytvářejí žádné překážky trhu, ale naopak poskytují konkurenční výhody firmám, jejichž prokazatelně ekologicky šetrnější produkty jsou označeny ekoznačkou.
  • Sloužií jako nástroj pro zelené nakupování. V České republice bylo na podporu ekoznačení a zeleného nakupování vydáno Usnesení vlády č. 465/2000 ze 14. června 2010. Zabývá se environmentálními požadavky při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy. Vláda tímto usnesením ukládá ústředním organizacím státní správy a samosprávy postupovat při zadávání veřejných zakázek podle příslušných metodik zeleného nakupování pro dané produktové skupiny. V případech, kdy pro druh poptávaného produktu metodiky neexistují, doporučuje upřednostňovat výrobky a služby označené ekoznačkou (např. Ekologicky šetrný výrobek, Ekoznačka EU, Der Blaue Engel (Modrý anděl), Nordic Svan (Severská labuť) apod.). To se týká i nižších úřadů státní správy.

Co ekoznačení v praxi obnáší

  • Identifikovat produktové skupiny, u nichž lze snížit jejich negativní působení na životní prostředí. (Mezi produkty se kromě výrobků řadí i služby.)
  • Stanovit soubor požadavků (kritérií), které musí produkty dané skupiny splňovat, aby mohly být označeny ekoznačkou. Tato kritéria musí obsáhnout možné vlivy produktu na životní prostředí v celém jeho životním cyklu. Kritéria jsou pravidelně revidována, aby neustále odpovídala technologickému pokroku a situaci na trhu.
  • Na základě dobrovolné žádosti udělovat ekoznačky produktům, které splňují daná kritéria, prostřednictvím certifikátu a licenční smlouvy.
  • Provádět kontroly shody vlastností výrobků se stanovenými požadavky a dodržování licenčních smluv.

V rámci Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků a služeb jsou výrobkům a službám, které splňují stanovené požadavky týkající se jejich vlivu na životní prostředí, udělovány ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek a Ekologicky šetrná služba.

Značku tvoří stylizované písmeno e s nápisem Ekologicky šetrný výrobek (Ekologicky šetrná služba) v horní části a registračním číslem označeného produktu v části spodní. Značka smí být používána pouze v jednobarevném (zeleném nebo černobílém) provedení. Značka je zaregistrována jako ochranná známka u Úřadu průmyslového vlastnictví a jejím vlastníkem je CENIA, česká informační agentura životního prostředí.
(Značku bez registračního čísla je možné používat jen k propagačním účelům Programu a samotné značky.)

Logo ekoznačky ČR Logo ekoznačky ČR


V současnosti je možné získat ekoznačku u široké škály produktů ze 64 produktových skupin, viz seznam všech produktových kategorií.

Národní program označování ekologicky šetrných výrobků a služeb se řídí ustanoveními technické normy ČSN ISO 14024 Environmentální značky a prohlášení - Environmentální značení typu I. Ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek/služba je proto uznávaným dokladem o kvalitách výrobků a služeb i v zahraničí, ačkoli se vztahuje jen na produkty nabízené na trhu České republiky. Podrobná pravidla k realizaci Programu na základě výše uvedeného usnesení vlády vydalo Ministerstvo životního prostředí. V současnosti platná verze pravidel je z roku 2006.

V Pravidlech k realizaci Programu jsou mj. zakotveny pravomoci a odpovědnosti jednotlivých subjektů zúčastněných v Programu:

  • Ministerstvo životního prostředí - garant a odpovědný orgán Programu;
  • Rada pro ekologicky šetrné výrobky (dnes Rada pro dobrovolné nástroje) - odborný poradní orgán ministra životního prostředí;
  • Agentura pro ekologicky šetrné výrobky a služby, jejíž roli zastává CENIA – orgán Programu zodpovědný především za posuzování žádostí o ekoznačku, tvorbu kritérií pro jednotlivé výrobkové kategorie a dále za odbornou podporu, informační a propagační činnost.

Významnou roli v rámci Programu zaujímají také akreditované laboratoře, jež provádějí měření a zkoušky, jejichž výsledky musejí být – je-li to požadováno – součástí žádosti o udělení ekoznačky.

Garantem Programu, zodpovědným za jeho celkovou koncepci a řízení, je Ministerstvo životního prostředí. Jeho úkolem je dále zveřejňování nově schválených technických směrnic a ostatních podmínek pro získání ekoznačky. Ministr životního prostředí pak schvaluje a podepisuje technické směrnice s požadavky pro propůjčení ekoznačky a uděluje právo na její užívání konkrétním výrobkům.

Odborným poradním orgánem ministra životního prostředí ohledně Programu je Rada pro dobrovolné nástroje. Jejími členy jsou zástupci oblastí hospodářského a společenského života, kteří působí zejména ve sféře ochrany životního prostředí, v oblasti výroby a služeb, vědy a výzkumu, dále představitelé vybraných ústředních orgánů státní správy a případně dalších zainteresovaných stran. Členství v Radě je čestnou funkcí.

Rada posuzuje a doporučuje návrhy na stanovení kategorií vhodných pro hodnocení ekologicky šetrných výrobků a služeb, případně sama takové návrhy připravuje. Rada dále doporučuje změny, revize nebo prodloužení platnosti Technických směrnic ministerstva.

CENIA z pověření Ministerstva životního prostředí vykonává následující praktické funkce Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků:

  • přijímá návrhy výrobců, dovozců, poskytovatelů služeb, institucí, zainteresovaných organizací i nejširší veřejnosti k Programu a vydává navrhovateli písemné stanovisko;
  • zajišťuje přípravu a zpracování návrhů technických směrnic s kritérii pro udělení ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek/služba;
  • registruje a vyřizuje přihlášky žadatelů o ekoznačku a zpracovává zprávu o výrobcích, kterým má být ekoznačka udělena;
  • poskytuje žadatelům i ostatním zájemcům systémovou informační podporu;
  • na základě rozhodnutí ministra životního prostředí uzavírá s žadatelem licenční smlouvu, za kterou vybírá registrační poplatek. Podrobnosti viz Pravidla Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků a služeb;
  • vede evidenci expertů a odborných stanovišť, autorizovaných a akreditovaných laboratoří a zkušeben, které je schopna žadateli doporučit;
  • na základě požadavků uvedených ve směrnicích je CENIA oprávněna provádět kontrolu dodržování podmínek pro propůjčení ochranné známky u držitele ekoznačky.

CENIA zároveň zprostředkovává udělení Ekoznačky EU. To znamená, že přijímá žádosti od zájemců o udělení této ekoznačky jak z tuzemska tak ze zahraničí. Podrobnostem o procesu žádosti o ekoznačku se věnuje stránka Ekoznačení pro firmy. CENIA se z titulu své role podílí na revizích kritérií pro udělení Ekoznačky EU a může tak ovlivňovat jejich podobu – i na základě připomínek stávajících držitelů ekoznačky a dalších zainteresovaných stran včetně veřejnosti.

Každý se může vyjadřovat ke znění kritérií pro udělení ekoznačky (jak EŠV/EŠS tak i Ekoznačky EU) a vznášet návrhy či připomínky. Pokud nějaké máte, uvítáme, když nám je napíšete. Vaše podněty využijeme při příští revizi směrnic.

Prostřednictvím programu ekoznačení Evropské unie jsou od roku 1992 označovány produkty prokazatelně šetrnější k životnímu prostředí Ekoznačkou EU. Narozdíl od značky Ekologicky šetrný výrobek/služba může být ekoznačka udělena produktům na trhu celé Evropské unie, tedy na trhu alespoň jedné členské země EU. Prostřednictvím jedné značky tak mohou být propagovány po celé Evropě včetně Norska, Islandu a Lichtenštejnska. Program ekoznačení Evropské unie je tedy mezinárodní.

Logo Ekoznačky EU má podobu stylizované květiny (proto se jí dříve často přezdívalo Květina/The Flower) se zelenou lodyhou a kulatým květenstvím tvořeným modrými hvězdičkami a symbolem Є uprostřed. Nedílnou součástí značky je stylizovaný nápis EU Ecolabel.

Logo ekoznačky EU

Program ekoznačení Evropské unie se řídí pravidly v nařízení Evropského parlamentu a Evropské rady vycházejícími ze zásad mezinárodní normy ISO 14024. Aktuální Nařízení č. 66/2010 vstoupilo v platnost 30.1.2010.

V současnosti program umožňuje získat Ekoznačku EU u široké škály produktů, např. čisticí prostředky, elektrické spotřebiče, výrobky z papíru, textilní výrobky a potřeby pro domácnost a zahradu, maziva a také ubytovací služby pro turisty. Úplný seznam produktových skupin i s odkazy na příslušná kritéria pro udělení Ekoznačky EU najdete na oficiálních stránkách programu nebo v přehledné tabulce (PDF, 84 kB).

Kritéria pro udělení Ekoznačky EU pro jednotlivé produktové skupiny jsou tvořena na evropské úrovni zástupci agentur pro ekoznačení ze všech členských zemí přičemž jsou do konzultací zapojeni i odborníci na dané téma, zástupci průmyslu a neziskových organizací.

Díky své dobrovolnosti program ekoznačení EU nevytváří žádné překážky trhu. Spíše naopak – mnoho firem zjišťuje, že jim označení jejich produktů ekoznačkou poskytuje konkurenční výhodu.

Stejně jako u ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek/služba nejsou příslušná kritéria pro udělení Ekoznačky EU založena na jednom faktoru, ale na výzkumu, který analyzuje vliv produktu na životní prostředí v celém jeho životním cyklu (počínaje těžbou surovin přes výrobu a použití výrobku až po jeho konečné odstranění v podobě odpadu).

Podrobné informace o systému ekoznačení Evropské unie najdete na jeho oficiálních stránkách na adrese www.ecolabel.eu.

Český program ekoznačení je součástí GEN – Global Ecolabelling Network, ve které jej zastupují Ministerstvo životního prostředí a CENIA, česká informační agentura životního prostředí.

logo gen

Global Ecolabelling Network

Nezisková nevládní organizace GEN Global Ecolabelling Network – byla založena v roce 1994. V této Světové síti označování ekologicky šetrných výrobků jsou sdruženy jednotlivé národní i mezinárodní programy z celého světa. V současné době ji tvoří 26 členů a další dvě přidružené organizace.

Impulsem pro vznik GEN byla snaha o získání informací o všech existujících programech ekoznačení a následné sjednocení příslušných environmentálních kritérií a postupů.

České Ministerstvo životního prostředí je jako zástupce českého programu ekoznačení členem GEN od roku 2000. V roce 2003 (20.-25. října) se v Praze konalo 10. výroční zasedání této organizace.

CENIA v rámci sítě uzavřela smlouvy o úzké spolupráci s programy ekoznačení Tchajwanu a Nového Zélandu. Díky této spolupráci získala ekoznačku Ekologicky šetrný výrobek a Ekoznačku EU řada výrobků z Tchajwanu, zejména osobních a přenosných počítačů.

Zpět na stránku O ekoznačení